Velcí a malí koně
VELCÍ A MALÍ KONĚ
Výšku koně udává v metrech nebo centimetrech tzv. ,,hůlková míra". Označuje vzdálenost mezi podlahou a kohoutkem koně. kůň s hůlkovou mírou menší než 148 cm je malý kůň neboli pony. Je-li větší, říká se mu velký kůň nebo jednoduše kůň. Existuje mnoho různých plemen malýchz i velkých koní. Dalším rozlišovacím znakem koní je mohutnost a váha. Ta je určována silou koňské kostry. Mohutní koně mají silné kosti a klouby. Unesou nebo utáhnou větší zátěž než lehcí koně. Lehcí koně jsou méně silní, ale zase rychlejší. Všichni dostihoví koně patří k méně těžkým plemenům. Mohutnost a původ koně také určují, zda kůň patří mezi ,,chladnokrevníky", ,,teplokrevníky" nebo plnokrevníky". Tato označení však nemají s teplotou krve nic společného. v jezdeckých školách se vyskytují hlavně teplokrevníci. Jsou vhodní jak pro skokové ježdění, tak pro drezúru. Dříve se také často zapřahali do lehkých bryček. Vlastnosti rychlého a elegantního tažného koně se prokazují ještě dnes ve vozatajských soutěžích. Mohutností a váhou se tito koně nacházejí někde mezi plnokrevníkem a chladnokrevníkem. Chladnokrevníci jsou těžcí koně, kteří dnes uplatňují hlavně v lese při stahování dřeva. Dokážou přitom být k přírodě nohem šetrnější než traktor. Dříve se chladnokrevníci chovali také kvůli tahání těžkých nákladů a práci na poli. Jelikož si pivovary často držely spřežení krásných chladnokrevníků na rozvoz pivních sudů, říká se chladnokrevníkům často také ,,pivovarští koně". Sprinterům mezi koňmi se říká plnokrevníci, jsou to především arabové a angličtí plnokrevníci. Najdeme je především na dostihových dráhách, ale mnoho rekreačních jezdců je využívá i při vytrvalostním nebo westernovém ježdění. Plnokrevníci bývají většinou velmi živí a potřebují šikovné jezdce, kteří by jejich temperament udrželi pod kontrolou.
Tažný kůň pracuje v lese
